Jdi na obsah Jdi na menu
 

Články

Spomienkové články:

 

Ondřej Suchý - Krutý osud zpěváka Jozefa Kuchára

 Suchý Ondřej | 24. 09. 2005

V neděli 11.září 2005 jsem v rozhlasovém pořadu Nostalgické muzeum zábavy uvedl novou rubriku s názvemMůže se vzpomínat. Cosi mi říkalo, že bych měl začít jedním umělcem ze Slovenska. A tak jsem posluchačůmÚvodní fotografie pochází ze slovenského deníku Nový čas (snad se její autor nebude zlobit, že jsem si ji půjčil).Celý článek o Jozefu Kuchárovi, který jsem před rokem čirou náhodou objevil na Internetu, vyšel v Novém času 20. 8. 2004.v kostce představil příběh Jozefa Kuchára

„V novém  seriálku  si budeme vzpomínat na osobnosti často opomíjené, známé kdysi z divadelních či koncertních prken, filmového plátna, gramofonových desek. Dnes vám připomenu slovenského zpěváka a herce, který byl i u nás v Čechách v padesátých a šedesátých letech známý. Jeho osud je velmi smutný. Jozef Kuchár onemocněl cukrovkou a před deseti roky mu museli amputovat obě nohy. Žije sám, velmi skromně, v malé garsonce, kolegové jako by na něho zcela zapomněli, venku byl naposledy před několika lety. Když jsem se o něm náhodou dozvěděl, opatřil jsem si jeho adresu a telefonní číslo a už nejednou jsem si s ním alespoň po telefonu povídal. O divadle, o písničkách, ale třeba i o tom, jak si zahrál vojáka Josefa v jedné známé české pohádce…“

Důvodů, proč jsem se dnes rozhodl na Jozefa Kuchára upozornit i v Pozitivních novinách, je hned několik. Nejprve však ještě jednou k tomu, co jsem onu neděli vyslal do éteru. Poté, co zazněla v Kuchárově podání písničkaMiluška moja, končil jsem onu malou vzpomínku takto: 

„…Dozpíval Jozef Kuchár a mě napadlo, že kdybyste tomuto zpěvákovi chtěli udělat trochu radosti, které – jak sami asi víte – není nikdy dost, mohli byste to provést jednou pohlednicí s nějakou vzpomínkou anebo jen s pouhým pozdravem adresovaným: Josefu Kuchárovi, ze Šándorovy ulice číslo 11, Bratislava, Slovenská republika…“ 

Zpěvák a herec Jozef Kuchár na snímku z konce padesátých let.Byla to vlastně taková zkouška, jak jsou na tom rozhlasoví posluchači (konkrétně posluchači tohoto pořadu) se svými city. Už v devadesátých letech jsem provedl něco podobného v případě zpěváka Jiřího Vašíčka, žijícího v jednom pokojíku v Domově důchodců v Praze-Dejvicích se svou, na lůžko trvale upoutanou manželkou, sám také téměř neschopný chůze. Tehdy mi po čtrnácti dnech, co se pořad odvysílal, manželé Vašíčkovi napsali, že jim přišlo na 350 dopisů a pohlednic, nad kterými prožili hodiny a hodiny velké radosti. 

A víte, jak to dopadlo tentokrát? 
Pořad s výzvou posluchačům, aby – budou-li chtít – pozdravili svého kdysi oblíbeného zpěváka, se reprizoval ještě v noci 17. září, a pět dní na to jsem panu Kuchárovi zavolal. Představte si, že 15. září, tedy v době mezi premiérou a reprízou mého pořadu, prožil zrovna své 77. narozeniny. A právě v oněch dnech mu z Čech a Moravy přišlo na 101 pohlednic! 
„A to ještě pořád není konec, přicházejí dodnes!“ sděloval mi s dojetím v hlase. „Rozložil jsem si je všude kolem sebe a prohlížím si všechna ta města, vesničky a kraje a říkám si: Jak jen jsou ty Čechy s Moravou krásné! Víte, člověk není doma prorokem: Věříte, že mezi těmi pozdravy a přáními nebyl ani jediný ze Slovenska?“ 
Nechtělo se mi věřit tomu, že se alespoň telefonem neozval třeba některý z jeho hereckých kolegů. 
„Celé roky za mnou chodil jen jeden jediný. Byl to Július Satinský. Poté, co zemřel, už za mnou nepřichází nikdo…“ 
Připomněl jsem panu Kuchárovi knížku Vladimíra Dvořáka z roku 1960 Začínáme od Adama, která je o populárních československých zpěvácích, a v ní je i kapitola věnovaná jemu. Tehdy se v závěru rozhovoru s Dvořákem rozpovídal láskyplně o své rodině. Dnes je prý rozvedený, manželka se provdala do Velké Británie, dceru ani své dvě vnučky neviděl přes deset let… 
  
Asi už víte, proč jsem se o Jozefu Kuchárovi rozepsal… Ještě než i vám připomenu jeho adresu – kdyby snad náhodou - dovolím si ve stručnosti vypsat, kdy a čím byl také u nás tento umělec známý: 
Ukázka kapitoly z knížky Vladimíra Dvořáka Začínáme od Adama (v edici Dobrý vítr vydalo v roce 1960 nakladatelství Mladá fronta): Šálek s černou kávou, kterou popíjel Jozef Kuchár, nakreslil do této kapitoly grafik, který tehdy ještě nepatřil mezi známé zpěváky, takže se v knize jeho jméno objevilo pouze v tiráži: Ilustroval Jiří Suchý.V první polovině padesátých let (do roku 1955) byl členem dvou českých divadel – nejprve v Hořovicích a posléze v Teplicích, kde si zahrál a zazpíval v mnoha operetách (byl např. Zarembou v Polské krvi anebo Ollendorfem v Žebravém studentovi). 
Katalog Supraphonu uvádí, že do konce padesátých let vyšlo na gramofonových deskách na třicet titulů, které Kuchár nazpíval většinou za doprovodu Tanečního orchestru bratislavského rozhlasu. 
Jeho hity byly např.: Marína, láska máNečekaj ma už nikdyMiluška moja,Maria Mariana (s G.Hermelyovou), Záhorácka polkaVám o láske spievam aj. 
Neodpustím si připomenout alespoň dva filmy: V Šíleně smutné princezně si zahrál malou roličku vojáka Josefa (po boku Františka Dibarbory a Ondreje Jariabka) a např. deset let předtím nazpíval pro slovenskou filmovou komediiŠťastie príde v nedeľu (ještě v šedesátých letech ji vysílala několikrát Čs. televize) píseň s textem, který napsal můj sourozenec, o němž mi nedávno napsal Milan Lasica: „Z pesničky Vášho brata pre film Štastie príde v nedeľu si pamätám verš: "Päťdesiat dva razy do roka / prisahám pri brade proroka…" 
  
Nu a to je všechno, přátelé. Po vzpomínce na komika R. A. Strejku jsem dnes v Pozitivních novinách připomněl zpěváka Jozefa Kuchára. Na rozdíl od R. A. Strejky, který zemřel před patnácti lety, Jozef Kuchár žije.  

Žije na adrese:   Šándorova ul. 11,  821 03 Bratislava, Slovenská republika. 

Pokud ho v budoucnu od nás ještě někdo pozdraví, bude se z toho upřímně radovat!

Popisky k fotografiím: 

•  Úvodní fotografie pochází ze slovenského deníku Nový čas (snad se její autor nebude zlobit, že jsem si ji půjčil).Celý článek o Jozefu Kuchárovi, který jsem před rokem čirou náhodou objevil na Internetu, vyšel v Novém času 20. 8. 2004.

•  Zpěvák a herec Jozef Kuchár na snímku z konce padesátých let.

•  Ukázka kapitoly z knížky Vladimíra Dvořáka Začínáme od Adama (v edici Dobrý vítr vydalo v roce 1960 nakladatelství Mladá fronta): Šálek s černou kávou, kterou popíjel Jozef Kuchár, nakreslil do této kapitoly grafik, který tehdy ještě nepatřil mezi známé zpěváky, takže se v knize jeho jméno objevilo pouze v tiráži: Ilustroval Jiří Suchý.

Pre priamy odkaz na stránku klikni SEM

 

OSOBNOST: Na Slovensku zemřel zpěvák Jozef Kuchár

Když jsem 15. září loňského roku napsal do Neviditelného psa článek Jozef Kuchár, zpěvák s krutým osudem, netušil jsem, že připomínka, co všechno dobrého vytvořil na českých i slovenských divadelních a koncertních prknech, bude poslední radostí tohoto neštěstím postiženého umělce. Připomínám, že Jozef Kuchár onemocněl kdysi cukrovkou, v roce 1995 mu museli amputovat obě nohy a mnoho let žil v naprostém osamocení. Přesto mi v roce 2005 do telefonu řekl: "Co bych si přál? Abych se dožil osmdesátky, kterou bych měl oslavit za tři roky…" Tehdy už za ním docházela ošetřovatelka paní Jarka Fussyová. O tři roky později, v den Kuchárova životního jubilea, jediný Neviditelný pes přinesl o této události článek. A pak už jsem dostával překvapivé mailové zprávy, které hřály u srdce. První přišla vzápětí od u nás dobře známého populárního slovenského komika: 


16.9.2008 
Dobrý deň, pán Suchý, vďaka Vašej poznámke v internetovom denníku Neviditelný pes som si zistil telefónne číslo na pána Kuchára, aby som Jozef Kuchár v roce 1966mu zablahoželal k osemdesiatke. Nebolo to len kvôli "naplánovanému dobrému skutku", svojho času sme mali sporadické kontakty. Pán Kuchár mal obrovskú radosť, isto o to väčšiu, o čo menej ľudí si už dnes naňho spomenie. Vďaka Vám za túto inšpiráciu. 
Pozdravujem Vás, a to srdečne! 
Milan Markovič 

Další potěšující zpráva následovala: 
26.9.2008: 
Dobry vecer, 
v mene pana Kuchara Vam dakujem. Urobili ste mu nesmiernu radost. Ci uz clankom na internete (cely som mu ho precitala), alebo Vasim pricinenim sa o nom vysielalo v rozhlase. Dostal mnozstvo pohladnic "cca 100". Mimochodom len dve zo Slovenska. Tu sa akosi zabuda na nase byvale osobnosti a vobec na starsich ludi. Ostal v podstate sam. Ma len nas dvoch, mna a mojho manzela. Tak sme oslavovali jeho osemdesiatiny v trojici. Ak dovolite 
posielam Vam nejake foto. Este raz Vam dakujem. Jeho byvala opatrovatelka, teraz jeho najblizsi rodinny prislusnik. 
Jarka Fussyova 

Také o vánočních svátcích bylo vše ještě šťastné a radostné: 
25.12.2008 
Nech vianocny zvoncek stastim Vam zvoni, nech vianocny cas v lasku sa zmeni, a tak krasne ako sa hviezda ligoce, tak nadherne a tajomne Vam prajeme Vianoce. 
Jarka a pan Kuchar 

A pak zcela dorazila nečekaně zpráva poslední: 
26.1.2009 
S hlbokym zarmutkom Vam oznamujem, ze dna 23.01.2009 nas navzdy opustila velka osobnost hudobneho sveta Jozef Kuchar. Na jeho vlastnu ziadost bude spopolneny v Bratislavskom krematoriu bez ucasti verejnosti. 
Jarka 

Tento malý příběh mě opětovně přivedl k úvaze, že by lidé neměli mít krátkou paměť a neměli by zapomínat na umělce, kteří nám, ať už pro vysoký věk či pro nemoc, mizí s očí. A proto prosím: Upozorňujme se navzájem na ně, projevme jim úctu, poděkujme jim a zkusme jim tím přinést ještě trochu radosti do života. Já vím, v dnešní době, kdy každý má svých starostí dost, je to asi složité. Jenomže - jak se ukázalo - v Neviditelném psovi se to v případě pana Jozefa Kuchára podařilo! A pocit každého dobrého činu hřeje, věřte.

Jozef Kuchár oslavuje 80. narozeniny

Popisky k fotografiím: 
1 - Zpěvák Jozef Kuchár, když v roce 1966 ještě stával u mikrofonu 
2 - Na snímku z domácí oslavy 80. narozenin je šťastný Jozef Kuchár se svým "andělem strážným", paní Jarkou Fussyovou

 
Ondřej Suchý
 
 

Čas.sk: Beznohý spevák Jozef Kuchár (80): Zomrel opustený
28. 01. 2009 11:34 - Bez smútočných hostí bol v bratislavskom krematóriu pohreb niekdajšej operetnej hviezdy Jozefa Kuchára

(† 80)

"Posledná rozlúčka bez verejnosti bola želaním speváka. Splnili sme mu ju. Veľmi ho trápilo, že kamaráti si na neho nespomenuli," povedala Jarmila Fussyová, ktorá Kuchára doopatrovala.

Bývalý operetný spevák Jozef Kuchár († 80) patril medzi najobsadzovanejších spevákov druhej polovice minulého storočia. Bývalí kolegovia a kamaráti však na neho zabudli. "Veľmi ma mrzelo, že moje životné jubileum si okrem jedného známeho slovenského humoristu nikto nevšimol," povedal spevák pre Nový Čas krátko po okrúhlych narodeninách, ktoré oslávil vlani v septembri.

Basbarytonista pôsobil 40 rokov na pódiách slovenských a českých divadiel. Spieval vo viac ako 30 operetách a muzikáloch, napríklad Cigánsky barón, My fair lady a Poľská krv. Patri medzi najpopulárnejších interpretov slovenských piesní Marína moja alebo Rodný môj kraj.

Rozvedený a osamelý spevák, ktorý sa netajil svojou obľubou k pitiu vodky, žil v skromných podmienkach v garsónke na druhom poschodí panelového bytu na Šándorovej ulici v bratislavskom Ružinove. Bol chorý na cukrovku a pred 14 rokmi mu amputovali nohy. "Odumierali mi cievy a tak mi nohy rezali po kúskoch. Samota je strašná. Mám pocit, akoby som umieral ako opustený bezdomovec. Opatrovatelia už nie sú najmladší a nevládzu ma s vozíkom dostať do výťahu a zísť so mnou dole schodmi," povedal Kuchár pred niekoľkými rokmi.

Pred ôsmimi rokmi bývalý minister kultúry Milan Kňažko zorganizoval benefičný koncert pre speváka. Na pódiu sa vystriedali štyri generácie interpretov - od Melánie Oláryovej až po Miroslava Žbirku a Katarínu Hasprovú. Odvtedy sa všetci odmlčali.

Priamy odkaz a fotky